Manipulace s myšlením dětí. Jsou a mohou být děti asertivní?

Komunikace a manipulace v dětském světě.

Víte, co si asi myslí vaše děti? Co po vás chtějí, aby se cítily dobře a neprožívaly zbytečné frustrace? Váš vztah k dětem o vás hodně vypovídá, děti jsou vaším zrcadlem. A vy také nejste dokonalí.

1.„Nebojte se být laskaví a zároveň důslední, pevní. Cítím se tak bezpečněji, potřebuji mít mantinely. Hranice mých možností stanovujte nenásilně. Dejte mi najevo své hodnoty a veďte mne k tomu, abych je také respektoval. Neomezujte mne však nadměrně. Nejhorší je pro mne nepřátelská nedůslednost a příliš striktní výchova. Potřebuji lásku a pružné direktivy.“

2.„Nerozmazlujte mne. Vím, že nemohu dostat vše, oč si řeknu. Jen zkouším, co si mohu dovolit. Nekupujte si mé city a ochotu nadměrnými dárky. Neplaťte mi za práci, kterou doma udělám. Dejte mi příležitost doma pomáhat. Potřebuji mít pocit být užitečný pro druhé.“

3.„Dovolte mi, abych dělal chyby, ale poučte mne, abych je neopakoval. Povídejte mi o svých chybách a špatných rozhodnutích, o jejich následcích, abych se mohl poučit.“

4.„Pomáhejte mi vytvářet si správné návyky a stereotypy chování. Buďte u toho trpěliví a jděte mi příkladem. Pomáhejte mi odstraňovat nevhodné rituály a návyky. Někdy jsem tvořivé, jindy destruktivní, dokažte mi, že tvořivost je lepší. Něco rozbít, zničit dokáže každý hlupák.“

5.„Neslibujte mi něco, co později nechcete splnit. Raději hned řekněte, že to, co chci, mi neumožníte, nedáte. Vyrovnám se s tím. Pokud něco slíbíte, splňte to. Budete mít mou plnou důvěru a respekt.“

6.„Nezametejte mi cestičku, nechraňte mne nadměrně před běžným nebezpečím, potřebuji se naučit řešit problémy, snášet bolet, řešit konflikty. Vystavujte mne zkouškám, přiměřeným mému věku a schopnostem. Dovolte mi, abych mohl dělat vlastní rozhodnutí a nést si za ně následky.“

7.„Nechtějte, abych se choval jako dospělý, velký člověk. Já jsem dítě a mé dětství trvá tak krátce. Dospělý budu velmi dlouho. Neberte mi mé neopakovatelné dětství. Dbejte na to, abych smysluplně využíval volný čas a jen tak nebloumal.“

8.„Pokud mne potřebujete kritizovat, udělejte to mezi čtyřma očima a v soukromí, ne na hřišti, v tramvaji, autobuse, na zahradě, kde to může každý slyšet. To mne velmi bolí.“

9.„Mám vás stále moc rád a jsem na vás závislý. Když řeknu, že vás rodiče nemám rád, nemyslím to vážně, je to jen manipulace z mé strany. Zkouším, co si mohu dovolit. Chci poznat i své negativní emoce. Odpouštějte mi, věřte mi a já budu věřit vám. Poskytujte mi bezpečí rodiny, abych ho nemusel hledat jinde.“

10.„Pokud mám malé šrámy, modřiny, nevěnujte jim nadměrnou pozornost, to se zahojí. Pěstujte mou odvahu a schopnost snášet bolest. Respektujte mou bezprostřednost a ztřeštěné nápady.“

11.„Pokud mne sekýrujete, nadáváte, vyčítáte, budu hluchý, nebudu reagovat, nevím, co si s tím mám počít, jsem ještě malý. Mám v hlavě zmatek, nejistotu. Zkuste mne kritizovat asertivně.“

12.„Někdy nevím přesně, co chci, neumím se ještě přesně vyjádřit. Pomozte mi naučit se dobře komunikovat a vyjadřovat jasně a srozumitelně svá přání. Respektujte má tajemství.“

13.„Když po mně něco požadujete, buďte důslední, ale ne příliš přísní a agresivní. Vaše nedůslednost, mne mate a znejišťuje. Pomozte mi udělat to, co je mou povinností.“

14.„Respektujte mé obavy a strach, nejistotu a úzkost z nových věcí a činností. Strach je přirozenou emocí. Naučte mne postupně, jak se strachu postavit čelem a překonat ho. Potom se přestanu nadměrně bát.“

15.„Já vím, že nejste dokonalí, vždyť jste jen lidé, ne stroje nebo roboti. Vím, že děláte špatná rozhodnutí a chyby. Nezatajujte je přede mnou. Až problém zase vyřešíte, řekněte mi, jak jste to udělali. Raďte se se mnou i o rodinných investicích.“

16.„Pokud mi ublížíte, nebojte se mi omluvit, udělá mi to moc dobře, a já se to také naučím.“

17.„Potřebuji vaši lásku, podporu a porozumění. Vím, že je to někdy těžké, zejména v pubertě. Bez ní však nemohu dospět a stát se nezávislým člověkem. Je pro mne trapné, když si o lásku musím říkat. Nezavrhujte mne. Neříkejte, že se za mne stydíte, dejte mi najevo, že se mnou počítáte ve svém dalším životě. Že pro vás mám stále cenu.“

18.„Budu občas dělat potíže, budu žárlit na sourozence, ale to je normální, jsem dítě. Učte mne toleranci k lidem a pokoře. Pomozte mi získat zdravou sebejistotu, sebedůvěru a flexibilitu.

19.„Tak jak mne vychováváte, tak budu jednou já vychovávat svoje děti, vaše vnoučata. Už teď mi můžete ukázat, jak se to dá dělat dobře.“

20.„Dávejte mi přiměřené kapesné, které odpovídá mým potřebám, zájmům a koníčkům. Buďte trpěliví, když koníčky měním a hledám to, co mne opravdu baví. Nenuťte mne do ničeho příliš, posilujte však mou vůli a vytrvalost.“

21.„Když kritizuji vaše chování, oblečení, trávení volného času, neberte si to osobně, jen vyjadřuji svůj názor a hledám svou odlišnost a jedinečnost. Dál se oblékejte a chovejte podle sebe.“

22.„Nemluvte mi tolik do života, méně zakazujte a nařizujte, spíše vysvětlujte a sdělujte vlastní zkušenosti. Nechte mne žít podle vlastních představ.“

23.„Dbejte na to, aby se mezi námi neztratila úcta, potrestejte mne silně, pokud vás budu urážet, nadávat vám a říkat sprostá slova.“

24.„Nezapomínejte, že vás stále pozoruji a podle vás se vytváří můj charakter a morální normy. Používejte teplý, oprávněný hněv. Ne chladný, manipulativní vztek.“

25.„Agresivita je vrozená reakce, neomezujte ji u mne nadměrně. Musím se také umět prosadit mezi dětmi. Pokud jsem nadměrně agresivní proti mladším a slabším, vůči zvířatům, potrestejte mne. Snesu spíše tělesný trest, než psychické týrání a manipulace. Ukažte mi, jak to bolí, když ublížím slabšímu.“

26.„Budu někdy lhát. Přiznejte si, že vy také někdy lžete nebo zatajujete informace. Naučte mne, že lhát se nevyplácí, že pravda často vyjde najevo. Pokud budete na mne moc tvrdí, budete chtít něco, co zatím nedokážu, nebo pro co nemám předpoklady, budu lhát a podvádět, falšovat vaše podpisy apod. Nechtějte po mně nemožné.“

27.„Pomáhejte mi objevovat můj potenciál, mé vrozené vlohy a rozvíjet je do schopností, vyhledávejte se mnou to, na co mám talent. Pomozte mi tím najít dobré vzdělání a povolání. Rozvíjejte mou iniciativu a tvořivost.“

28.„Vím, že jsem do vaší rodiny přišel a že z ní zase jednou odejdu a budu se jen občas na chvíli vracet. Dejte mi najevo, že se těšíte na to, až se osamostatním, a stanu se na vás nezávislý. Říkejte mi také, že počítáte s tím, že vám budu pomáhat až budu dospělý. Potřebuji slyšet, že vám nic nedlužím, že jste mi všechno dali rádi a že čekáte, že se tak budu chovat i já ke svým dětem.“

29.„Nezakazujte mi styk s babičkami a dědečky, když vůči nim máte výhrady a sami si s nimi někdy nerozumíte. Jsou pro můj rozvoj moc důležití. Babi a děda vám nehází schválně klacky pod nohy. Nehádejte se přede mnou se svými rodiči, špatně to snáším.“

30.„Nesvádějte vinu jeden na druhého, učte mne, že se to nevyplatí, že daleko lepší je přiznat vlastní vinu. Ukažte mi, že se po konfliktu zase usmíříte a najdete řešení konfliktu. Ukažte mi, jak dosahujete kompromisu a dohody. Vysvětlete mi, že lidé mají různé názory a postoje a že je normální, že dochází k hádkám a nedorozuměním. Učte mne odpouštět a smířit se.“

31.„Pokud se rozvedete, tak mi nebraňte ve styku s druhým rodičem. Já ho také potřebuji. Neptejte se na informace o druhém rodiči, pokud s ním sami vycházíte špatně. Nebudu na něho žalovat.“

32.„Nedávejte mi často za vzor někoho, kdo je výrazně lepší a talentovanější než já. Tím velmi trpím. Jsem jedinečný člověk a srovnávání s druhými je ohavný způsob manipulace.“

 

Nejistá emoční vazba, vnitřní konflikty a vnější manipulace

Pokud dítě nedostane svou dávku lásky a upřímné pozornosti na začátku svého vývoje, negativně to změní jeho mínění o něm samém a vyvolá pocit nejistoty i v situacích, které většina lidí běžně zvládá. Svět pak pro něho nebude nikdy bezpečné místo. V něm je třeba se stále bát, nedůvěřovat lidem, chránit se, zabezpečovat se. Dítě získalo nejistou emoční vazbu k matce a postupně k dalším lidem.

Vznik nejisté emoční vazby je podmíněn ranným či častým emočním zavržením dítěte matkou, nedostatečným tělesným kontaktem s lidmi. Dítě je často hladové, opuštěné, pokálené, žije v otřesech, hluku, má pocit, že nikoho nezajímá, nikdo s ním nemluví. Je často ve tmě, nikdo si s ním nehraje, má nedostatek podnětů a pocit nesrozumitelného světa kolem sebe. To vyvolá v dítěti hněv, odpor, závist, podezřívavost, nedůvěru. Následují deprivace, citové problémy, delikvence a neschopnost odložit potřeby na později. Vazba vzniká dva měsíce před narozením a tři měsíce po něm.

Dítěti, kterému se nedostává základních životních jistot a mateřské lásky hrozí nebezpečí vážného duševního poškození s důsledky pro celý život. Deprivantů ve společnosti přibývá, mají necitelnost běžného delikventa a přehnané ambice. Výsledkem je bezohledné ego. Tito lidé mají obrovské problémy s adaptací, často selhávají i ve známém prostředí, na jakoukoli změnu reagují nepřizpůsobivě a nepříznivě.

 

Citově chladná matka se chová ke svému dítěti odmítavě až nepřátelsky, přísně a často ho trestá. Neprojevuje mu cit, ženskost, nedokáže projevit vřelé přijetí, ochranu a mateřskou lásku. Je tvrdá, neschopná pohladit, pofoukat bolístku, uronit slzu. Dítě ať křičí, směje se, zlobí, či je hodné, pořád vidí stejný výraz tváře matky. Matka se nedokáže přinutit, aby se s dětmi mazlila. Nepociťuje něhu, pýchu na dítě, radost z jeho úspěchů. Nerada o něm mluví a nemyslí na ně, když je sama. Děti se pak vyvíjí nerovnoměrně a často mají porušenou osobnost v dospělosti. Díky přísným trestům a žádným odměnám se z podnikavého a temperamentního dítěte postupně stane ustrašený tvor, který se bojí cokoliv dělat. Mívá deprese, fobie či jiné patologie. Někdy se tomuto stylu výchovy říká opičí láska. (Škubová J.Vlasta 24/2008)

Matka „mučednice“ dítěti nic nevysvětlí, ale je na ni vidět, že se trápí. Když se dítě otevřené zeptá na její starosti, jen se rozpláče a uteče do koupelny. Tato matka občas dělá hysterické scény, ale za chvíli opět sklouzne do trpitelské role. Dítě by ji rádo udělalo radost, ale matka prakticky nikdy radost neprojevuje. Vyhovuje jí role trpitelky, která stále musí dělat a nic za to nemá.

A jak jsou na tom děti matek, které se neprojevují takto stále, ale jen občas? Někdy je matka odměřeně chladná a jindy plná citu a lásky. Děti mají hraniční double bind – dvojnou vazbu. Podobné rysy u dětí jsem zaregistrovala i u matek, které na první pohled nevykazovaly přímo takovéhle rysy, ale celkový přístup byl tvrdý, odtažitý, pečlivý a přísný. Možná stačí direktivní, autoritativní přístup výchovy a děti získají ustrašenost a bojácnost ve vztahu k autoritám a jistou bezohlednost k vrstevníkům. (K. Stibalová 2008)

Dítě prožívá strach, když slyší nebo cítí: „Pokud mne nebudeš naprosto poslouchat a respektovat, opustím tě a ty zemřeš! Strach z opuštění (separační úzkost) je datována 8 měsícem a pokračuje do 14 let věku dítěte.“

Nejistá emoční vazba = budoucnost je nejistá = chci uspokojit potřeby teď hned! Nemám jistotu, že mé potřeby budou uspokojeny v budoucnu… (co je doma, to se počítá… zítra znamená nikdy…).

Promluva deprivanta k sobě: „Pokud nedokážeš uspokojit mé potřeby, jejichž měřítkem je komerce a bulvár. Já nemohu mít a používat to, co se nabízí v reklamě, nemohu žít bez omezení. To nechci, a proto se budu chovat jako deprivant či tupoun. Nenávidím tě, a chci všechno za nic.“

 

Příklady chování lidí s nejistou emoční vazbou:

• Obliba v chladných i palných zbraních, plynových pistolí, kasrů, pepřových sprejů apod.,
• zamykání se v pokoji, mříže na oknech, více zámků na dveřích
• neustálé ohlížení se při chůzi na veřejnosti či sezení v restauraci
• bojí se na místech, v situacích, které ostatní lidé považují za bezpečné
• jeho amygdala je stále ve stresu, je ostražitý, nedůvěřivý, negativní, očekává zradu, podrazy, podvody, nebezpečí ohrožení živoat, zranění, smrt
• nedůvěra v banky, schovávání peněz doma
• pokud dítě má pocit, že matka odešla kvůli němu, extrémně se snaží, protože si myslí, že díky své práci, snaze, úsilí může zabezpečit to, aby se matka vrátila k němu zpátky
• neochota spolupracovat z obavy ze zrady, neschopnost týmové práce
• chov nebezpečných psů a jiných zvířat, která mají člověka ochránit před jinými lidmi
• nemá schopnost intimity, lásky, sblížení se, i sex provozuje chladně, žena ho může považovat za nudnou domácí práci, může být asexuální, provozuje náhradní sex se zvířaty, gumovými pannami, robertky, potřebuje k sexu různé pomůcky, svazování, bití
• jedná často i při malém ohrožení hypochondricky, hystericky, psychopaticky, - propadá často beznaději, depresi, nejistotě, zmatku, pohybuje se od extrému k extrému
• prožívá výbuchy úzkosti a strachu, sám nedokáže vysvětlit, proč se choval tak neadekvátně či emočně
• nezodpovědnost, nedůslednost, slabá vůle, neschopnost oddálit uspokojení své potřeby vede k trestné činnosti, šikaně, mobbingu.

Osobní příklad rodičů často chybí. Rodiče nemají chuť ani zájem naplňovat city dětí, protože jsou sami emočně ploší a ovlivněni komerčním stylem a materiální nabídkou.V mnoha případech jsou rodiče daleko více ovlivněni konzumem a reklamou než samotné děti. Setkala jsem se s několika desítkami dospívajících, kteří životní styl svých rodičů odsuzují a snaží se žít jiným způsobem. Jak moc to souvisí s pubertou a vlastním vymezováním ale nedokáži posoudit. (K. Stibalová 2008)

„Tebe neměla ráda máma a ty teď nenávidíš celý svět!!!!“ (Rizikové matce se narodilo rizikové dítě, ze kterého pravděpodobně vyroste deprivant nebo psychopat).

Nejhorší kombinace je, když se rizikovému rodiči narodí rizikové dítě (nedostačivost, encefalopatie, deprivanství, negativní emoční vazba, dítěti rodiče nevěnují čas, silně ho trestají, ponižují, lákají ho k neřestem. Rodiče jsou sami neukáznění a nezodpovědní, jsou to často ztroskotanci, s hrubou patologií, závislostmi na alkoholu nebo drogách, parazitují na společnosti). Přenos těchto vlastností se děje na další generaci. Je zajímavé, že pro některé jedince to neplatí.

Dětský psycholog Z. Matějček píše o tzv. „vzdornosti organismu“. Jeho rukama prošlo mnoho dětí a ze své praxe zjistil, že existuje skupina dětí, které vykazují všechny rysy dětí spějících k deprivanství, ale deprivanti z nich nejsou. Jsou z nich dokonce velmi úspěšní lidé. Matějček si to vysvětluje jako jakousi vzdornost organismu, tedy schopnost člověka i přes nepříznivé podmínky překonat obtíže a silou vlastní osobnosti a vůle se vypracovat a zbavit se stigmatu deprivanta.

V celé společnosti došlo ke zhroucení tradičních hodnot, změnily se potřeby a způsob jejich uspokojování, mnozí lidé mají nízké právní vědomí, vytratila se morálka. Slušní jedinci nejsou schopni vymoci si svá práva zákonnou cestou. Řada lidí praktikuje přehnaný pragmatismus, odklon od Boha, vyměnili duchovní ráj za spotřebu. Mnozí muži i ženy jsou nedospělí i ve své dospělosti. Vyhledávají neustále dráždivější způsoby stimulace svého mozku, adrenalinové aktivity, aby tak unikli před potřebou a nutností dozrát a stát se dospělými. To však stojí peníze a ty se posunují mezi hlavní hodnoty.

Dospívající ve velké míře uznávají peníze, a to svoje vlastní, ale i ty od rodičů a dalších dárců. Fenoménem dneška se stalo vydělávání peněz, svých vlastních, na brigádách. Být zaměstnaný, vydělávat si a studovat střední školu je dneska prostě in. Část  pubescentů už nežije klasickým stylem potulování se po okolí, zkoušením alkoholu a cigaret, protože na to prostě nemá čas. Životní tempo se zrychlilo, není čas na čtení knih, není čas na povídání v hospodě. Oceňovaný styl je práce a pak teprve studium. Zeptáte-li se takovýchto mladých lidí, zda ty peníze k něčemu potřebují, zda jsou rodiče chudí či jim nedávají kapesné, mnozí paradoxně odpoví, že nemají s penězi problém, ale jejich vlastní peníze jim přinášejí pocit svobody a dospělosti. (K. Stibalová 2008)

 

Znaky tupounů a deprivantů, lidí s velkými emočními problémy

Tupoun a deprivant je člověk, který se chová velmi často nebo převážně tak, jak je popsáno níže.

• malá nebo žádná potřeba dále se vzdělávat, přeceňuje své schopnosti a své postavení ve společnosti, bagatelizuje vzdělání jiných lidí
• neschopnost učit se a udržovat znalost cizího jazyka, neochota prohlubovat znalost vlastního jazyka, používání vulgarismů, floskulí, sprostých výrazů
• neochota trávit aktivně čas s dětmi, rodiči, jinými lidmi, odmítání pomoci rodičům, chová se k rodičům odměřeně, cize, bez zájmu
• neschopnost empatie, altruistického chování, braní ohledu na druhé, neschopnost a neochota pomáhat druhým v nesnázích, zvýšený zřetel má pouze k sobě samému
• neschopnost si udržet dlouhodobý emoční vztah s osobou druhého pohlaví, nemá zájem o dlouhodobé emoční vztahy, silná promiskuita, nutkavý sex, gruppen sex, znásilňování jiných osob, nabízení svého partnera za úplatu jiným lidem
• neschopnost nebo neochota vrátit dluh, oplatit službu, poradit a pomoci v nouzi, kopání jámy dluhů, splácení půjčky jinou půjčkou, má nedostatek pocitů viny, nemá výčitky svědomí
• vyhledávání a dlouhý pobyt na diskotékách, koncertech metalových nebo techno skupin, kde hladina hluku přesahuje 120dB. Podléhání davovým akcím na párty, koncertech a diskotékách
• sledování TV déle jak tři hodiny denně, preference dekadentních pořadů s násilím, vraždami, surovostmi, závislost na stupidních seriálech
• nezdravé stravování se většinou jen ve fast foodech, pojídání zmrzliny a čokolády, hranolků, popíjení koly, místo pořádného jídla
• žití životem druhých, ne vlastním, malá schopnost tvořivosti, neschopnost se pobavit sami, svou vlastní činností, fantazií, tvořivostí
• nadměrná agresivita, odsuzování a útok na odlišné lidi, než je on sám, ozbrojování se, účast na trestných činech proti zdraví a majetku jiných lidí, napadání slabých a bezbranných lidí
• dávaní přednosti celodennímu pasivnímu poslechu vysílání některých rozhlasových stanic, kde je stálý tlak reklamy a dráždění, které dále prohlubuje tupounství
• přejídání se, pití velkých dávek alkoholu, braní drog
• nutkavé nakupování předmětů, jídla, častý a dlouhodobý pobyt v supermarketech
• parazitování na druhých lidech, vyjídání, účelové návštěvy s cílem zadarmo se najíst, napít a pobavit bez snahy přispět materiálními hodnotami či zábavou
• neschopnost udržet pořádek kolem sebe, vyhazování odpadků do lesa, do svého okolí bez ohledu na důsledky,
• vyhledávání sportovišť za účelem vybít se nadáváním, vykřikováním, rvačkou, sprostými slovy, převracením autobusů, aut, ničením majetku restaurací, apod.,
• neschopnost si něco odříct, zbavovat se nepotřebných věcí, žití v nepořádku, špíně a výkalech
• neschopnost postarat se o své rodiče v jejich stáří a nemoci, parazitování na rodičích
• orientace na bulvár, konzumní spotřebovávání informací z pochybných, zkreslujících zdrojů, čtení pseudo-literatury, zmatek v hodnotách
• nutnost vidět film, který je zrovna „in“, číst knihy, které jsou právě „in“, pít pití, které je „in“. Pak se cítit „in“, ať je dané zážitky baví nebo ne
• odklon od sportu a pohybových aktivit, příklon k pasivnímu životu, obezita
• neschopnost poslouchat vážnou hudbu a číst kvalitní klasickou prózu a poezii
• pokud přejdou do prostředí s kvalitními podněty, okamžitě ho opustí, či se ho snaží změnit podle sebe, přeladění rádia, přepínání programů do té doby, pokud nenajdou program pro tupouny
• nízká úroveň EQ, špatné sebeovládání, impulsivita.

 

Cvičení: V jaké oblasti se občas chováte jako deprivanti a tupouni?

 

Mnoho negativních podnětů z TV, dekadentní hudba, alkohol, drogy, povalečský život, ranný sex, zvrácené hodnoty, nevytvořené pracovní návyky, prohlubování problémů vede k deprivanství. Myslím, že tupouni byli, jsou a budou. Většina dospívajících se občas musí chovat stejně jako oni, i když to tak vlastně ani necítí a nechce. Vede je k tomu touha být jiní než jejich rodiče. Proto se tak chovají. Teprve čas ukáže, zda vezmou tyto hodnoty za vlastní, či zda se z nich stanou „řádní lidé“. (K. Stibalová 2008)

 

Jaké osobnostní rysy má dítě, které je v nebezpečí negativního vývoje?

(Černíková, Policejní akademie, katedra kriminologie 1997)

• má problémy s vůlí, má neregulované jednání,
• přehlíží nebezpečí, není schopno předvídat možné důsledky svého jednání,
• je emocionálně silně vzrušivé, trpí rozladami, naštve se i na malý podnět,
• osobnost je málo integrovaná, dítě má malou míru sebepoznání,
• neumí kompenzovat sociálně žádoucím způsobem své problémy,
• často je v nepohodě, prožívá vnitřní napětí, je mnohdy vyčerpáno, setrvává v depresi,
• je často frustrováno v životních pocitech, „nic nemá smysl“,
• má nedostatek pozornosti a lásky,
• má nevyvážená práva a povinnosti, orientuje se na svá práva, nejdříve chce získat a potom dát, chce mít brzo práva dospělých, - má bezdůvodné stavy rozlad,
• má malý systém hodnot, málo kladných hodnot,
• je zvýšeně ovlivnitelné stresory (stresogenní), nesnadno se rozhoduje a každé rozhodnutí vnímá jako velkou zátěž,
• používá obranné mechanismy, racionalizaci.

I dítě dobře vychovávané, vyrůstající v pozitivních emočních vztazích může zradit svá skutečná přání a morálku rodiny, když se obává, že:

• Kamarádi ho nebudou mít rádi, vyženou ho ze skupiny, party
• zraní city druhého člověka, i když se často jedná o falešné kamarádství, budování pseudovztahů v partě
• se ztrapní, že se mu budou vysmívat, považovat ho za zbabělce / každý přece občas pije alkohol, kouří marihuanu, má sexuálního partnera, občas něco ukradne........
• ponese zodpovědnost za druhé, pokud oznámí nežádoucí činnost kamarádů, skupiny ....

 

Dobře vedené děti je možno ochránit od negativních jevů správně vedenou diskusí, pozorným nasloucháním, trávením společného volného času, osobním příkladem a především posilováním sebejistoty, sebeúcty dětí a mládeže. Zásadní podmínkou zdravého rozvoje dětí a mládeže je rovnováha mezi pochvalami a tresty, důsledná, ale laskavá výchova a nenásilná kontrola. Pokud se dětem nevěnujete, můžete se setkat s různými způsoby racionalizace, se lží, vymlouváním, zamlžováním pravdy, pasivitou, omezením komunikace s vámi, útěkem z domova, braním drog .....

Psychopatická osobnost, častý důsledek nedostatku citů v dětství.

Dříve psychopatie, nyní porucha osobnosti, která se projevuje nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými povahovými vlastnostmi v oblasti emocí a nálad, temperamentu, vůle a charakteru. Na rozdíl od změn osobnosti jsou poruchy trvalé a vznikají už v adolescenci či dětství. Deprivant či tupoun může být psychopat.

Je to vrozená a ve výchově upevněná vlastnost osobnosti. Není to nemoc, ale zvýrazněným chováním obtěžuje své okolí, často ničí i sebe. Jemné náznaky psychopatie mohou značně zkomplikovat život, i když člověka nelze ještě „zaškatulkovat“ diagnózou. Jaké jsou druhy těchto narušených osobností?

Psychopat často zná své slabé stránky a snaží se je zamaskovat zvýšenou energičností, pracovitostí, snahou. Výkon je však často neproduktivní, nepraktický, je orientován na nedůležité oblasti.

Podezřívaví, paranoidní – nedůvěřiví, ostražití, věčně nespokojení. Mají pocit, že ostatní lidé jim závidí, jsou proto proti nim zaměření, kují pikle, chtějí jim ublížit, očernit je, zkompromitovat je. Každého podezřívají z nečestného jednání, i když je to altruistický čin. V soukromí jsou to žárlivci, kverulanti, sudiči, chroničtí stěžovatelé. Myslí si, že svět je zlý a lidé mají jen špatné úmysly.

Schizoidní psychopaté jsou zakřiknutí, plaší, nesrdeční, mrzouti, pedanti, chladní lidé, chovají se nepříjemně, milují jen logiku a řád, vše co vybočuje zavrhují, nesmějí se, nesnáší nejistotu a výjimky. Nejsou schopni prožívat radost (anhedonie), vyjadřovat city, uzavírají se do svého světa. Laici je považují za podivíny a tiché blázny. (Zvolský 1996).

Požitkáři všeho druhu, nadměrně odvážní lidé, nedbající strádání a bolesti, lidé vyhledávající extrémní nebezpečí, nebojí se ani vlastní smrti. Hledači silného adrenalinového vzrušení. Do této skupiny patří zejména adrenalinoví idioti a autentické osoby. (Pospíšil 2007)

Anetičtí psychopati bývají krutí, bezohlední, suroví, agresivní, nemají výčitky svědomí. Nechápou city druhých. Jdou bezohledně za svými cíli. Neškodí druhým pouze tehdy, když se bojí zákona a trestu.

Nestálí psychopati nevydrží dlouho na jednom místě, často mění práci, jsou roztěkaní, často cestují z místa na místo. Německy se nazývají „haltlose“, chybí jim stabilita a vyrovnanost afektivních postojů. Jejich povaha bývá srovnávána ke člunu bez vesel a kormidla, který je hnán vlnami a větrem podle jejich momentálního směru.

Nezdrženliví lidé si neumí nic odříct – alkoholici, kuřáci, toxikomani, přehnaní jedlíci, zloději, lidé se sexuálními poruchami. Lidé, kteří nedokáží ovládnout své impulsy.

Morálně tupý psychopat je líný, povaluje se, bloumá, má nedostatek pevné vůle, má sklon k trestným činům, má nedostatek vyšších citů. Často se stává bezdomovcem, sqwoterem, bývá často ve vězení pro drobnější delikty.

Asociální psychopati – vrazi, násilníci, rváči, defraudanti, sňatkoví podvodníci… Projevují se nezájmem o city druhých a neschopností empatie, mají nízkou toleranci frustrace a nízký práh pro výbuchy agresivity a násilí. Obvykle už od dětství lžou a kradou, bijí mladší a slabší, nedokáží se adaptovat ve škole, toulají se mimo domov a školu, vytvářejí asociální party.

 

Co je možno dělat s psychopatickou osobností s defektem charakteru?

Regulace psychopatie vyžaduje trpělivost, zásadovost a individuální přístup.

Bránit styku s jinými, podobně orientovanými jedinci.

Psychopatii neomlouvat onemocněním nebo povahou.

Kolektivní působení nesmí přecházet do krajnosti.

Cílem je přivyknutí na společensky prospěšnou činnost.

Pomocí jógy, psychoterapie, meditací, duševní hygieny mu vštípit větší empatii a ohleduplnost k druhým lidem.

Bránit prožitkům velké úzkosti, tím předejdete agresi.

Pomáhat překonávat pocity nejistoty, podporovat seriózní úsilí psychopata.

 

Jak se vyvíjí a projevuje člověk s jistou emoční vazbou?

Pokud vše po porodu probíhá tak jak má, psychicky zdravá žena se instinktivně touží svého dítěte dotýkat, a tato potřeba je vzájemná. Lidský novorozenec je vybaven uchopovacím reflexem, který je stejný u opic. Právě narozená opička se chytá srsti své matky, lidské mládě podle výzkumů úchopem nejvíce reaguje na matčiny vlasy. Autoři Fraňková a Klein (Etologie člověka) uvádějí, že „novorozenec rozpozná čichem vlastní matku již po 45 hodinách po narození, podobnou citlivost má i matka“. Zrak dovede zaostřit asi do 30 centimetrů, což je vzdálenost mezi ním a kojící matkou. Kojení samotné, kromě své vyživovací funkce, dále přispívá k upevnění vzájemného pouta. Obličej matky mu zprostředkovává komunikaci. Matka sama se poté na několik let stává jedním velkým zrcadlem, ve kterém dítě hledá svou hodnotu, sebelásku, ocenění sebe sama. ( Suchý A. 2007)

Jisté vazby k oběma rodičům učí dítě racionálnímu chování v nebezpečí a učí ho správně projevovat své pocity. Dítě věří rodičům, důvěřuje i sobě a postupně i dalším lidem. Díky jisté vazbě a důvěře k lidem může realizovat svůj životní potenciál.

Zhruba do čtyř měsíců života ještě dítě neodlišuje sebe od své matky, takže oba tvoří jeden dokonalý systém, který je však již ohraničený od okolního světa. Asi od 10. měsíce začne odlišovat matku od jiných lidí, takže se může objevit strach z cizích lidí. Ve fázi procvičování (asi do 16. měsíce) se dítě začíná aktivně vzdalovat od matky, ale vždy se k ní opět vrací, aby získalo klid a emoční jistotu. V tomto období dítě vyžaduje neustálou přítomnost mámy, objevuje se tzv. separační úzkost, a i několikadenní nucené odloučení může vést k jistému narušení vývoje či regresi, návratu k nižšímu vývojovému stupni. Schopnost krátkodobého odloučení od matky je základem asertivity, autonomie a zvědavosti pro celý život.

Dítě postupně navazuje přátelské vztahy k dalším lidem. Mezi 16. a 25. měsícem se dožaduje trvalé přítomnosti matky. Občas vůči ní projevuje naplno negativní pocity, vzdoruje a bije ji pěstičkami. To neznamená, že by svou maminku nemilovalo, naopak, celá šíře jeho pocitů a oba její póly jsou nesmírně důležité pro jejich dobrý vztah po celý další život. Pokud projde i touto fází úspěšně, zrodí se kolem třetího roku věku zdravé psychologické Já. Dobré i špatné vlastnosti matky má dítě v této chvíli zpracovány, integrovány a navždy uloženy ve svém nitru. Je dosaženo tzv. „stálosti objektu“. Dítě si dokáže vyvolat představu matky a udržet ji v mysli. Při jejím odchodu do práce či při svém odchodu do školky ví, že máma nezmizela, že ho neopustila a že se zase vrátí. Dobré zvládání pobytu ve školce je tedy do jisté míry ukazatelem úspěšnosti zvládnutí této závěrečné fáze.

Když dítě vyrůstá v prostředí obohaceném o vzdělávací a socializační podněty v prvních třech letech života, bude to mít blahodárné dlouhodobé následky jako např. vyšší inteligenci a nižší sklony ke kriminalitě. (Bruer, Gopnik 2002)

Časné dětství je obdobím prudkého vývoje synapsí mozkových buněk, po němž následuje redukce jejich počtu na stav, který známe v dospělosti. Různá prostředí během vyspívání jedince mohou ovlivňovat hustotu synapsí v určitých partiích mozku.

Jestliže se mozek dítěte něčemu naučí, už má jinou základnu, z níž pak dál mezi podněty volí a přijaté podněty zpracovává. Jde především o emociální a sociální oblast (specifický vztah k mateřské osobě a specifický strach z cizích lidí, projevy důvěry a nedůvěry k lidem, láska a strach).

Z tohoto hlediska jsou první tři roky rozhodující. Ne proto, že by se potom „okna zrání zavřela“, ale proto, že čemu se dítě v této vývojové fázi naučí, stává se základnou pro veškeré učení a pro všechny zkušenosti příští.

Normální prostředí, ve kterém žije velká většina dětí, dává víc než dost stimulace, aby dítě bezpečně prošlo všemi kritickými fázemi vývoje. Dá se prokázat, že nedostatek stimulace škodí.

Laické aplikace matek, které chtějí dítě s jistou emoční vazbou, i když ji sami nemají:

Na Floridě z rozhodnutí vlády se dětem v denních zařízeních klasická hudba hraje denně. Aby se podpořil rozvoj inteligence u dětí a emoční inteligence.

Těhotné matky s walkmany na břiše jsou běžným jevem. Přehrávají svým budoucím dětem řeč v cizím jazyce a doufají, že se snadněji naučí cizím řečem.

Z. Matějíček to zpochybňuje. Proč by naše mozkové mechanismy neměly reagovat na něco, co bylo vytvořeno evolucí po miliony let, a proč by měly dávat přednost nějakému sekundovému civilizačnímu nátěru?

Ve vývoji mozku jsou fáze, které když se nevyužijí, návrat není možný (zrakové, sluchové vnímání, osvojení řeči). Děti se odlišují ve schopnosti hrát si s druhými dětmi, spolupracovat, sdílet s nimi čas a prostor, mít společnou zábavu a radost. Nejde o uvažování, řešení úkolových situací. Problém je pro dítě srovnávání, dávání jiného dítěte za vzor. Méně hezké, méně inteligentní nebo méně nadané či šikovné dítě žárlí a často nezdravě soutěží tak, aby se stalo vítězem i nečestně, manipulativně. Srovnávání může vyvolat komplexy u dítěte na mnoho let.

Pro sebe jsem si vytvořila pojem „příliš dobrá matka“. Několikrát jsem se setkala s matkami, které se natolik snažily rozvíjet osobnost svých dětí, tolik se jim věnovaly a obětovaly, že na to doplácely jak děti, tak matky samotné. Děti obtížně hledaly jiné lidi, kteří by byli podobně dobří a věnující se jim, proto nevytvářely nutné další vztahy k jiným dospělým, byly ochuzeny o bohatství lidské společnosti, prostě o ni nestály. Problematickou pozici měl i otec, který nesdílel stanovisko své ženy. Matky samotné měly problém nejen s energií, které se jim nedostávalo jinde, ale i s partnerským vztahem. Děti byly pro ně na prvním místě. Problematické pro děti bylo i období dospívání, kdy odloučení se od matky a kritika matky byla takřka nemožná. Proto si myslím, že „příliš dobrá matka“ je pro děti stejně nebezpečná jako matka zanedbávající. (K. Stibalová 2008)

Rodič musí být výchovným optimistou. Výchova je běh na dlouhé roky. Sleduje plnění dílčích, denních úkolů a dlouhodobých cílů. Rodiče často rozčilují maličkosti, které se stále opakují. Mají pocit, že není možné, aby si dítě nepamatovalo tak jednoduchý příkaz a mají pocit, že to dítě dělá schválně jinak. Občas uděláme úkoly za dítě, zhasneme v pokoji, uklidíme pár věcí, abychom projevili dobrou vůli.

Dítě se často ptá, co má dělat ve složité situaci. Rodič mu musí dát jasný návod bez výčitek a křiku. Musí přesně sdělit, co požaduje a jak dítě pozná, že bylo cíle dosaženo. Pokud dítěti dáváme příkaz, zákaz, úkol, musí s ním alespoň formálně souhlasit. Příkaz zní např. „Pojď si hned uklidit tašku a oblečení a potom dostaneš svačinu.“

Pokud stanovíte trest pro dítě, nevyhrožujte nesplnitelným. Jinak dítě pochopí, že se jedná o hrozbu, ne vážně myšlenou. Trest nemá ohrozit jeho zdraví, život, ani jeho důstojnost. Nesmí mu způsobit závažné psychické trauma.

 

Jaké hodnoty, ctnosti je třeba vštípit dětem (využito práce Eserových 2000)

Dětem od útlého mládí musí být jasné, co je správné a co ne. Hodnoty jim musí umožňovat zařadit se do společnosti, ovládnout zdravý životní styl, připravit je pro odpovědnou práci i rodinný život, pro duchovní růst a trvalý seberozvoj.

Mladí lidé potřebují být v kontaktu s takovými dospělými, pro které jsou mravní otázky důležité. Pro které je seberealizace a úcta otázkou prestiže, pro které je pravda, dobro, láska, obětavost, touha po vynikajících výsledcích důležitým životním krédem. Kvalitními vzory musí být jak rodiče tak pedagogové. (Lea Paulínová 2007)

Děti je třeba naučit zodpovědnosti, schopnosti radovat se ze života a životní rovnováze. Existuje významná souvislost mezi odpovědným chováním dětí a množstvím času, které strávily rozhovory se svými rodiči o hodnotách, správném a nesprávném jednání. (U dětí je třeba posilovat pozitivně dobré, žádoucí chování a nevšímat si špatného chování, či je potrestat. Pokud se dítě chová žádoucím způsobem, dělá to, co má, velmi ho pochválíte. Pokud dělá něco nedovoleného a můžete to pominout, nevšímáte si toho. Pokud dítě poruší zásadní pravidla a zákazy, musí být potrestáno).

Poctivost k druhým, k institucím, ke společnosti, k sobě. Vnitřní síla, důvěra ve své možnosti a schopnosti, pravdomluvnost, spolehlivost, osobní integrita, soudržnost psychiky.

Odvaha, síla nepodléhat davu, schopnost říci něco navzdory ostatním, jednat a myslet správně, i když je to obtížné a nepopulární. (Dítě nesmí dát najevo, že se bojí, že má strach, jinak ho budou manipulátoři do smrti strašit). Sebeúcta a hrdost na svou jedinečnost, odlišnost povahová, temperamentová, inteligenční, ekonomická od druhých (pokud to dítě dokáže, není manipulováno lepším mobilem spolužáka, značkovým oblečením, používáním drog, větším kapesným spolužáka, dražšími dovolenými, nenechá si vnutit pseudohodnoty tupounů a nevrhá se do spotřebních pastí. Může se kamarádit s odlišnými dětmi, ale nemusí dělat všechno to, co oni ani je napodobovat v povrchních znacích dospělosti).

Mírumilovnost, vlídnost, pohoda, chápat rozdílnost povah, názorů, postojů, empatie, tolerance, citlivost k potřebám ostatních lidí, schopnost ovládat své emoce a náladu.

Samostatnost a výkonnost, odpovědnost za své chování, rozvíjení svého potenciálu, jedinečného talentu, seberealizace, schopnost nesvalovat na druhé své chyby a omyly. Dítě musí pochopit, že život odměňuje pouze výkon, ne snahu bez výsledku.

Sebekázeň tělesná, pravidelné cvičení, neustálý duševní rozvoj, finanční gramotnost, střídmost v řeči, jídle, spontánní, asertivní disciplína a kázeň, znalost toho, co dítě smí a co je zakázáno. Vyhýbání se extrémům (lenost – nadměrná aktivita, nadměrná adrenalinová zábava – nuda, přejídání se – anorexie, emoční plochost – velká emotivita, efektivita, pomalost – zbrklost a impulsivita, jen hra – jen příprava do školy a rozvoj kompetencí, zbabělost, opatrnost – nadměrné riziko, nadměrná očekávání – totální frustrace a zklamání, stimulace mozku chemickými prostředky – totální askeze…)

Věrnost partnerská a zdrženlivost zejména v předmanželském sexu, pochopení vážných a dlouhodobých následků, které přináší nemorální chování a nevěra (mnozí mladí lidé se sexem dnes nezachází jako s něčím výjimečným, mimořádným. Nedívají se na sex jako na vyvrcholení vztahu, lásky, vzájemného porozumění mezi partnery. Berou ho jako konzumní záležitost, jako zboží. Oddělili po vzoru mnoha dospělých lásku od sexu). Dávat antikoncepci před 17tým rokem věku je problém, je to nemorální a umožňuje to nezdravou a nežádoucí promiskuitu, omezuje zdrženlivost a sebeovládání mladých lidí.

Oddanost a spolehlivost (děláme to, co říkáme a co si myslíme), loajalita k rodině, škole, později k zaměstnavateli, vlasti, víře, organizacím, institucím, ke kterým dítě patří. Podpora, služba, přispívání jiným lidem.

Respekt k starším lidem, k přírodě, k vlastnictví jiných, k víře a právům jiných, omezení přílišné kritiky (dítě se učí, že nemůže mít vše, že musí volit, že jeho práva končí tam, kde začínají práva druhých lidí).

Respekt a úcta k rodičům. Láska, starost o druhé (aktivní), která je silnější než oddanost a úcta (pasivní). Láska rodinná, k přátelům, sousedům i k protivníkům. Přitom oddanost a úcta neznamená otroctví.

Vlídnost a srdečnost, nesobeckost a přátelství, laskavé chování ke slabším a mladším, dobrá nálada a smysl pro humor.

Dodržování morálních pravidel a zákonů, čestný přístup ke hře i práci, lítost a odpuštění sobě i druhým po chybě, vzdání se odplaty a msty lidem, kteří vám ublížili. (Děti se od mnohých rodičů učí, jak se vyhnout zákonům, jak obejít nařízení,jak si přivlastnit cizí majetek, jak se chovat nemorálně a neekologicky. To má později katastrofální následky pro celou společnost).

 

Hodnoty dnešních 18tiletých ( Macek 2007 )

Tento průzkum ukazuje rozpor mezi požadavky zaměstnavatelů a nabídkou ze strany některých studentů.

Rozptýlená odpovědnost – menší úcta k autoritám a pravidlům než předcházející generace, nedodržování času nástupu do školy, svalování svých nevědomostí na neschopnost učitelů, junioři se nebojí učitelů, sjednotí se a nechají ho ve škole vyměnit. Neomalenost k rodičům, nadměrné využívání zdrojů rodin, vyřizování si účtů s rodiči.

Velký důraz kladou na zábavu, relaxaci a silné zážitky, žít naplno s rizikem, které je vnímáno jako žádoucí. Vyhledávání adrenalinových sportů, vyšší míra otevřenosti, asertivity a agrese, naivní představy o životě.

Technická zařízení pro zábavu, která jsou podřízena vůli mladého člověka. Potřeba mít užitečné a efektivní zařízení, které okamžitě, bez čekání uspokojuje potřebu komunikace či zábavy.

Preferování zprostředkovaného setkávání s lidmi (SMS, Chat, e-mail), odvrat od sportu, procházek přírodou. Neschopnost trpělivě naslouchat druhým vede postupně ke ztrátě schopnosti komunikovat s druhými a duchovně se rozvíjet. Preference povrchních rozhovorů, klouzání po povrchu problémů. Omezení komunikace s nejbližšími, snížená touha po lidské blízkosti je nahrazována zvířetem.

Kult mládí, atraktivity, krásy a okamžitého zážitku, bezstarostný život zaopatřeného dítěte. Nutnost být stále atraktivní vede k časté sebekontrole a srovnávání se s ostatními s ideály, s identifikačními vzory. Sílí pocity osamocenosti a vyobcování ze společnosti (Hvězdy showbyznisu a sportu vytvářejí pomocí médií mytologii současného světa a stávají se mírou životního štěstí a úspěchu).

Vážná známost, svatba a děti až po třiceti letech věku.

Mít hodně peněz na kontě, v zaměstnání hodně vydělávat.

Preferování demokracie a pravicové vlády. Mají problémy s vírou. Bůh má prý člověku pomáhat, aby byl úspěšný a nic po něm nechtít.

 

Rady bývalého policejního psychologa dětem:

1. Nenoste klíče od bytu viditelně na krku, na pásku, apod.
2. Když jdete z bytu, domu, zkontrolujte, zda jste zamkly dveře.
3. Neotvírejte cizím lidem dveře, neříkejte do telefonu, kdy se vrátí rodiče domů.
4. Nikam nechoďte s neznámými lidmi. I kdyby vám řekli, že to mají domluveno s vašimi rodiči.
5. Dávejte si pozor na své věci, zejména na mobily a kola. Lze je snadno odcizit.
6. Nezkracujte si večer cestu domů temnými průchody, zarostlými parky, staveništi, opuštěnými a neosvětlenými ulicemi.
7. Nechoďte v těsné blízkosti vchodů do domu a rohů domů, kde může být někdo schovaný.
8. Zvyšte pozornost, když vstupujete do výtahu nebo do domu. Rozhlédněte se, dříve než vstoupíte. Pokud máte podezření, vyjeďte o patro výš výtahem a jděte opatrně dolů ke svému bytu.
9. Po ulici, na silnici vždy choďte vlevo, čelem k vozidlům, aby nikdo nemohl nepozorovaně zastavit a ublížit vám.
10. Pokud vás někdo vydírá, když jdete do školy, chce platit za průchod zúženým místem, okamžitě to ve škole oznamte. Platby se budou jinak zvyšovat.
11. Kolem zaparkovaných aut choďte obloukem, může v nich sedět pachatel.
12. Pokud auto zastaví a budete se cítit ohroženi, utíkejte proti směru jeho jízdy.
13. Pokud se zdržíte u kamarádů a venku již je tma, raději zavolejte rodičům, aby pro vás přijeli.
14. Dopřejte rodičům, aby vás odvezli a přivezli z diskotéky, kam již smíte chodit. Nejvíce problémů se stane na cestě z diskotéky domů v noci. Dodržujte dohody s rodiči o hodině návratu domů.
15. Pokud vás někdo sleduje, přejděte na druhou stranu ulice. Jděte směrem k osobě, která vás sleduje.
16. Na koupaliště, sportoviště, na diskotéku sebou neberte velkou hotovost, snadno o ni můžete přijít. Nechlubte se před jinými dětmi svými penězi ani drahými věcmi.
17. Pokud popíjíte nápoje na diskotéce, než jdete tancovat, vypijte je nebo vylejte. Nikdy nenechávejte nedopitou sklenici na stole. Může vám do ní někdo namíchat uspávadlo nebo drogy.
18. Respektujte přání rodičů, ve většině případů to s vámi myslí dobře a jde jim o vaši bezpečnost a přežití. Dejte přednost sportu, studiu, před návštěvou fastfoodů, restaurací. Pokud dostanete špatnou známku, řekněte to. Rodiče vám, to odpustí. Pokud máte strach, máte starosti, svěřte se své matce. Ta jediná vás nikdy neopustí a myslí jen na vaše dobro. Vždy bude stát při vás.
19. Nezkoušejte drogy, je to skutečně velký problém. Ta chvilková radost nestojí za potíže, které nastanou později. Nepijte ani alkohol, čím dříve začnete, tím dříve se můžete stát alkoholiky. A je jich v ČR 350 000!
20. Řiďte se svým rozumem, intuicí, nenechte se manipulovat druhými lidmi.